Pane..

...pravil jsem,

tam, na nejvyšší větvi stromu,

sedí černý havran.

Chápu, že se Tvůj majestát

nemůže snížit k prosebníkovi.

Já však potřebují nějaké znamení.

Až skončím modlitbu, učiň,

prosím, ať ten havran odletí.

Bude to pro mě znamení,

že nejsem na světě docela sám...

A pozoroval jsem havrana.

Zůstal sedět na větvi a nehýbal se.

Nato jsem se znovu poklonil skále.

Pane, pravil jsem, máš zajisté pravdu.

Tvůj majestát

se nemůže snížit k mým prosbám.

Kdyby ten havran odletěl,

byl bych ještě smutnější.

Jeho let by se rovnal znamení,

které midává někdo mně rovný -

neboli já sám.

A znovu by to byl jen odraz

mých přání a tužeb.

A já bych dál tonul ve svém osamění.

Poklonil jsem se

a nastoupil zpáteční cestu.

I stalo se, že právě tehdy

vystřídala mé zoufalství neočekávaná radost...

Antoine de Saint Exupéry - Citadela (parafráze)