Romantický film nebo pohádka?

....Mladý muž, jehož jméno je Laďa, jel takhle jednou s partou lidí na víkend ke knězi(přezdívanému Abbé)někam skoro na Vysočinu. V neděli byl Abbé zván do nedaleké vesnice na pouť a protože byly zrovna prázdiny  a příliš mladých se z toho důvodu nevyskytovalo v místě bydliště a ještě méně jich bylo ochotných jít na pouť, vzhledem k režimu, který zrovna tehdá panoval v naší rodné zemičce, vzal s sebou Abbé tu bandu mladých, aby jim na pouti předvedli na kytary, co v nich je a čím oni dokážou Boha chválit.

Jedna nadšená farnice a velká aktivistka pro Boží věci však neváhala a po pouti se jala ukázat svoje široké křesťanské srdce a veškerou omladinu i s páterem pozvala na oběd.

Jedli, pili, hodovali, dobru vůli spolu měli a aby toho nebylo málo, paní domácí se rozhodla, že je třeba je všecky seznámít s krásami, které tato malebná vesnička skýtá. Mezi nimi byl i domek, který právě se svým mužem stavěli pro své potomky(jednu dceru, která byla skoro na vdávání a dva maldší synky).

Laďa byl muž silný a odvážný a když tedy procházeli nově postavený dům, zeptal se paňmámy, kde má takový hrad (nárážel tím na velikost domu ;) ) princeznu. odpověď byla jednoduchá, princezna se nachází ve slunné Jugoslávii na dovolené...

Po prohlídce ale ještě chvíli poseděli a pak se odebrali zpět domů.

Celé situace využil princeznin bratr, který naznal, že by už déle neměla zůstávat na ocet a vzal situaci do svých rukou. Když se vrátila opálená pricezna od moře, napsal Laďovi, že potřebuje jeho křesťanskou bratrskou pomoc a že by se jeho silné paže hodily na novostavbě a nezapomněl se také zmínit, že princezna je už doma ;)

Laďa neváhal, když je potřeba jeho síly, sedl na vlak a uháněl co nejrychleji směrem k princezninu sídlu.
Nevěděl sice, jak vypadá, ale něco mu řeklo, že ta krásná bruneta s opálenými líčky, která mu přišla k vlaku naproti a která tak krásně vlní boky( to jsou jeho slova!!!) je zajisté princezna, jejíž hrad by měl pomoci dostavět.

A stavělo se a satavělo a pak už se ani nestavělo...

A tak po šesti měsících, když nikdo zrovna nic nečekal, u princezny se zrovna malovalo, přijel Laďa s květinou, že žádá o její ruku. Král byl dojat, královna vařila koprovku a princezna Jarmilka byla lehce v šoku.

Ale slovo dalo slovo, pusa dala pusu a do 10 měsíců se konala slavná svatba.

Rok po té se po královské zahradě proháněl už první princ a postupem času přibyli ještě další 2 princové a tři princezny.

A pokud neumřeli, žijí tam šťastně do dnes...

Díky Bohu neumřeli, opravdu tam žijí dodnes :)

Ne že by to bylo vždycky ideální a bez problémů, ale je to láska jako trám, která začala romanticky a rozhodně jen tak neskoční... Mamka s taťkou mají totiž manželství, který je pro mě obrovským svěděctvím...;)